Česká republika je „na rozcestí“ a čelí řadě vážných výzev, včetně rostoucího deficitu státního rozpočtu, regionální stagnace, nízkých mezd pracujících, bytové krize a hrozící důchodové nestability, uvedl premiér Petr Fiala. Společným jmenovatelem těchto problémů je daňový systém, který zdaňuje především práci a spotřebu.Jedním z klíčových řešení těchto problémů je zavedení větší progresivity v daňovém systému a zvýšení zdanění majetku. Zavedení vyšší progresivní sazby daně z příjmu fyzických osob a zvýšení zdanění majetku doporučuje OECD i pro ČR. Nízká míra progresivity se však netýká pouze daně z příjmu, ale celého daňového systému.Daňová progresivita se vyznačuje tím, že efektivní daňová sazba se zvyšuje s růstem zdanitelných příjmů. V progresivním daňovém systému platí lidé s nízkými příjmy na daních menší procento svých příjmů ve srovnání s lidmi s vysokými příjmy. Opakem progresivního systému je daňový regres, kdy lidé s nízkými příjmy odvádějí na daních větší procento svých příjmů než lidé s vysokými příjmy.Progresivní daňový systém je založen na dvou klíčových principech: teorii schopnosti platit, která říká, že daně by měly být vybírány od těch, kteří mají dostatečné zdroje, a teorii mezního užitku, která naznačuje, že škrty v příjmech bohatších lidí jsou méně bolestivé. než škrty v příjmech chudších lidí. Tyto principy činí progresivní systém spravedlivějším než systém regresivní, který klade větší zátěž na ty, kteří mají méně a pro které jsou tato břemena bolestivější. Vyšší zdanění nízkopříjmových domácností je navíc v českém kontextu neefektivní, a to nejen proto, že stát těmto domácnostem následně vrací část odvedených daní v podobě sociálních dávek.
Jaká je situace s daňovým systémem v České republice?
Příspěvky na sociální zabezpečení a národní zdravotní pojištění
Z databáze daňových příjmů OECD vyplývá, že největším zdrojem příjmů pro vládní rozpočty jsou příspěvky na veřejné pojištění, a to příspěvky na sociální zabezpečení a národní zdravotní pojištění. Tato situace vytváří několik problémů:
Skutečná povaha pojištění: Ačkoli jsou tyto poplatky popisovány jako pojistné, ve skutečnosti fungují spíše jako daň. Jedná se o mandatorní příjmy do státních rozpočtů, které nezohledňují individuální rizika pojištěnců a minimálně v případě nemocenského a nemocenského pojištění neodráží výše poplatku výši pojistného plnění. U důchodového pojištění je pochybný předpoklad, že dosažení určitého věku je oprávněnou pojistnou událostí.
Regresivní sazby:tyto poplatky jsou paušálně bez progrese (13,5 % u zdravotního pojištění a cca 31 % u sociálního pojištění v závislosti na ekonomické aktivitě osoby). U pojistného na sociální pojištění je maximální základ daně stanoven ve výši čtyřnásobku průměrné roční mzdy a u zdravotního pojištění je minimální základ daně stanoven ve výši minimální mzdy. Oba typy příspěvků jsou regresivní povahy.
Skryté náklady: Skutečná sazba těchto pojištění je částečně skryta v poplatcích, které za zaměstnance platí zaměstnavatel. Tyto příspěvky jsou součástí mzdových nákladů, což pravděpodobně snižuje čistou mzdu pracovníků.
Nerovné zatížení: Bohatí lidé, kteří získávají svůj příjem primárně nebo zcela z aktiv (jako je pronájem nemovitostí, prodej cenných papírů nebo příjem dividend), neplatí prakticky žádné příspěvky do sociálního zabezpečení a zdravotní péče. Pro takové lidi je účast na sociálním pojištění dobrovolná a účast na veřejném zdravotním pojištění je často na úrovni minimální mzdy. Nejbohatší lidé v ČR se tak nepodílejí na nejvyšších daňových příjmech a nejvyšších výdajích státního rozpočtu, což vytváří nerovnováhu mezi daňovým zatížením pracujících, OSVČ a důchodců, kteří v důsledku mohou platit nižší daně i přes několikanásobně vyšší příjmy.
Daň z přidané hodnoty
Druhým největším zdrojem příjmů státních rozpočtů je daň z přidané hodnoty (DPH), která je vybírána ze spotřeby domácností. Spotřební daně jsou obecně považovány za regresivní, protože chudší domácnosti platí větší procento svých příjmů na spotřebě, zatímco bohatší domácnosti alokují větší procento svých příjmů do kapitálu.
Daně z příjmů
Dalším největším daňovým příjmem jsou daně z příjmu právnických a fyzických osob.U daně z příjmů právnických osob lze důvodně předpokládat, že efektivní sazba daně velkých, zejména nadnárodních společností je nižší než efektivní sazba daně malých a středních společností. Je to dáno především schopností nadnárodních společností přesouvat zisky do jurisdikcí s nižšími daňovými sazbami a také jejich větší schopností optimalizovat daně a spravovat dotace. S tímto závěrem souhlasí i Nerudová et al., která uvádí, že „výše uvedené prvky úpravy využívají především velké korporace. V důsledku toho je daňové zatížení nerovnoměrně rozloženo mezi korporátní poplatníky v neprospěch malých a středních podniků.“ Proto je tato daň také regresivní.Daň z příjmů fyzických osob obsahuje dvě sazby daně: základní sazbu 15 % pro základ daně do výše trojnásobku průměrné roční mzdy a zvýšenou sazbu 23 % pro základ daně nad trojnásobek průměrné roční mzdy, která je určena k zajištění vyšší progrese daně z příjmu fyzických osob (DPFO). I po snížení hranice pro uplatnění zvýšené sazby ze čtyř na trojnásobek průměrné roční mzdy se zvýšená sazba dotkne minimálního počtu jednotlivců. Daňové úlevy dostupné pro bohatší rodiny (např. odpočet úroků z hypotéky, 30% snížení základu daně z částečného pronájmu při uplatnění jednorázových výdajů, osvobození od daně z prodeje cenných papírů po třech letech vlastnictví) znamenají, že i rodiny Osoby s vysokými příjmy jsou často nepodléhají zvýšené sazbě daně.Efektivní sazba daně pro DPFO je mnohem nižší než 15 % díky výše uvedeným daňovým pobídkám, slevám a bonusům, zejména slevě na poplatníka, která v roce 2024 činí 30 840 Kč. Tato výhoda poskytuje určitý stupeň progresivity, protože představuje větší podíl daňové povinnosti pro nízkopříjmové domácnosti.Lze tedy uzavřít, že DPFO je progresivní, ale jeho progrese je velmi mírná: pouze dvě daňová pásma, vysoký práh progrese a řada daňových úlev pro bohatší domácnosti, které celkový progres snižují. Spotřební daně Spotřební
danějsou stejně jako daně z přidané hodnoty daněmi ze spotřeby domácností. Často se jim říká „daně za hřích“, protože se používají k omezení spotřeby nežádoucích produktů, jako je alkohol a tabák. Tyto daně jsou také obvykle regresivní povahy.
Majetková daň
Majetková daň je v podstatě jedinou majetkovou daní v České republice a představuje pouze malé procento daňových příjmů. Jeho výpočet je založen na složitém systému koeficientů. Tento neprůhledný systém ztěžuje porovnávání daňové zátěže mezi různými obcemi a domácnostmi. Podle výzkumu PAQ jsou majetkové daně regresivní, přičemž nejchudší rodiny platí na dani z nemovitosti čtyřikrát až pětkrát více ze svého příjmu než nejbohatší rodiny.Český daňový systém tak inkasuje 89 % prostředků prostřednictvím regresních daní a pouze 11 % příjmů státního rozpočtu pochází z daní s mírnou progresí. Na základě těchto skutečností je třeba konstatovat, že český daňový systém je regresivní. Český daňový systém přitom shromažďuje prostředky téměř výhradně z pracovních, spotřebitelských a jiných příjmů a majetkové daně se na daňových příjmech podílejí mizerným půl procentem.Závěrem lze říci, že současný daňový systém v České republice je regresivní a výrazně zatěžuje domácnosti s nízkými a středními příjmy, zatímco bohatí jedinci se adekvátnímu daňovému zatížení často vyhýbají. Tato nerovnováha přispívá k mnoha strukturálním problémům české společnosti, včetně omezené sociální mobility, nerovnoměrného regionálního rozvoje a bytové krize. Zvýšení daňové progresivity a zvýšení úrovně zdanění majetku jsou kroky, které mohou pomoci tyto problémy vyřešit a vytvořit spravedlivější a udržitelnější daňový systém. Bez těchto změn by se sociální a ekonomická nerovnost mohla dále prohlubovat, což by mělo negativní dopad na stabilitu a prosperitu země jako celku.
Text byl napsán v rámci kurzu „Ekonomika veřejného sektoru“ na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Autor – Tomasz BrabecStuduje právnickou fakultu, kde se specializuje na finanční právo a deliktní právo. Zajímá se o ekonomiku veřejného sektoru, empirický výzkum a investice. V rámci ekonomiky veřejného sektoru se věnuje především problematice daňové politiky. Při investování se inspiruje konceptem pasivního investování do globálně diverzifikovaných burzovně obchodovaných fondů, které je podle něj klíčem k dlouhodobému finančnímu úspěchu.
